Hříšné hry v polostínu

**Kapitola 1: V pasti touhy**

Byt byl tichý, jen slabé světlo pronikalo z venku přes žaluzie a házelo pruhy stínu na starou dřevěnou podlahu. Lumi ležel na posteli, jeho štíhlé tělo se lehce třáslo nervozitou. Ruce měl svázané nad hlavou měkkým šátkem, který voněl po levanduli – Moničině oblíbené vůni. Jeho modré oči se upíraly na ni, na tu dívku, která ho dostala do této situace. Monica stála u nohou postele, její mikádo vlasy jí padaly do obličeje, zatímco se s šibalským úsměvem prohlížela svou kořist.

„Tak co, Lumíku?“ prohodila s ironickým tónem, když si prohlížela jeho bezbrannou pozici. „Myslíš, že se z toho vyvlíkneš? Nebo si myslíš, že tě pustím jen tak?“

Lumi polkl, jeho hlas byl nejistý, ale snažil se zachovat klid. „Monica, tohle je šílený. Proč mě vůbec svazuješ? Co máš za lubem?“

Přistoupila blíže, její oči se zaleskly špatností. „Co mám za lubem? No, řekněme, že chci, abys cítil, kdo tady má navrch. Jsem o pár měsíců starší, takže jsem šéf, ne?“ Naklonila se nad něj, její dech ho polechtal na krku. „A navíc, kdo by odolal tomu, jak roztomile vypadáš, když jsi takhle bezmocný?“

Lumi se zamračil, ale jeho tváře zčervenaly. „Ty jsi fakt šílená. Jestli si myslíš, že mě tímhle dostaneš, tak...“

„Tsss,“ přerušila ho a položila mu prst na rty. „Méně mluv, víc poslouchej. Dneska hrajeme podle mých pravidel.“ Otočila se a pomalu se posadila na okraj postele, její pohyby byly záměrně pomalé, skoro hypnotické. Pak se najednou zasmála a otočila se k němu zadkem. „Víš, Lumíku, mám pro tebe malé překvapení. Něco, co tě zaručeně vyvede z míry.“

„Co to...?“ začal, ale než stačil domluvit, Monica se lehce nadzvedla a pustila na něj nečekaný, tichý zvuk, který ho zarazil. Smích jí vyprskl z úst, když viděla jeho šokovaný výraz. „Ty jsi vážně...?! Monica, to je nechutný!“ vykřikl, ale v jeho hlase byla i stopa pobavení, které nedokázal skrýt.

„No tak, nebuď takový suchar,“ odpověděla a otočila se k němu s ďábelským úsměvem. „Jen jsem tě chtěla trochu rozptýlit. Ale teď přichází ta pravá zábava.“ Pomalu se přesunula, její tělo se pohybovalo s grácií, a posadila se mu na břicho. Byla těžší, než vypadala, a Lumi zasyčel, když na něm spočinula celou váhou.

„Kristepane, Monica, ty mě snad chceš rozdrtit?“ zaúpěl, ale jeho oči se nedokázaly odtrhnout od jejího pohledu. Byla tak blízko, její vůně ho obklopovala, a i přes všechnu tu šílenost cítil, jak se v něm něco probouzí.

„Rozdrtit? Ne, jen si tě trochu ochočím,“ zašeptala a naklonila se blíže, její rty byly jen pár centimetrů od jeho. „A víš co, Lumíku? Myslím, že se ti to začíná líbit. Cítím, jak jsi celý napjatý.“ Její ruka lehce sklouzla po jeho hrudi, zatímco se její hlas změnil v hluboký, svůdný šepot. „Co kdybych ti ukázala, jak moc můžu být... dominantní?“

Její slova ho zasáhla jako blesk, a i když se snažil zachovat chladnou hlavu, cítil, jak se jeho tělo pod ní začíná vzpínat. Monica to věděla, cítila to, a její úsměv se rozšířil. Byla připravená ho dostat na samý okraj – a on věděl, že nemá šanci uniknout.